EMS a svalové poškození: Proč se tělo může ozvat až za 72 hodin?

Když člověk dokončí EMS trénink, často hodnotí jeho náročnost velmi jednoduše:

„Cítil jsem to hodně, takže trénink byl účinný.“

Nebo naopak:

„Necítil jsem se úplně vyčerpaný, takže to asi nebylo tak náročné.“

Jenže právě u EMS může být takové hodnocení zavádějící.

Moderní výzkum ukazuje, že to, jak náročný trénink člověk subjektivně vnímá, nemusí vždy odpovídat tomu, co se následně odehrává ve svalové tkáni.

A jedna z nejzajímavějších nových studií z roku 2026 ukázala, že některé biochemické změny po jedné EMS jednotce mohou vrcholit až 72 hodin po tréninku. (PubMed)

Co se tedy po EMS skutečně děje?

 

⸻

 

Co se děje ve svalu po tréninku?

Každý trénink představuje pro sval určitou zátěž.

Při cvičení dochází k opakovaným svalovým kontrakcím a k metabolickým a mechanickým změnám ve svalové tkáni.

Po skončení tréninku tělo nezačne okamžitě „odpočívat“.

Naopak.

Začíná proces obnovy a adaptace.

Jedním z ukazatelů, který vědci používají ke sledování reakce svalů na zatížení, je kreatinkináza – CK.

CK je enzym přítomný především ve svalových buňkách. Pokud se po náročném zatížení zvýší jeho koncentrace v krvi, může to být známkou zvýšeného svalového stresu nebo poškození svalových vláken.

Důležité ale je:

Zvýšená CK sama o sobě neznamená, že člověk utrpěl klinické poškození nebo rhabdomyolýzu.

Je to především laboratorní ukazatel reakce svalů na zátěž.

 

⸻

 

Nová studie z roku 2026 přinesla zajímavé výsledky

Výzkumníci sledovali 26 účastníků, kteří byli rozděleni do skupiny s WB-EMS a kontrolní skupiny.

Obě skupiny absolvovaly stejný pohybový protokol.

Rozdíl byl v tom, že skupina WB-EMS dostávala současně elektrickou stimulaci svalů s frekvencí 40–50 Hz.

Výzkumníci následně odebírali krev a moč před tréninkem a po 24, 48 a 72 hodinách.

Sledovali například:

• kreatinkinázu (CK),
• myoglobin,
• jaterní enzymy,
• ukazatele funkce ledvin,
• močové parametry,
• a subjektivně vnímanou náročnost. (PubMed)

A právě tady přišlo zajímavé zjištění.

 

⸻

 

Pocit náročnosti byl nízký, ale CK rostla

Účastníci hodnotili subjektivní náročnost EMS tréninku relativně nízko – pod hodnotou 13 na použité škále.

Přesto se v následujících dnech výrazně zvýšila koncentrace CK a myoglobinu.

U WB-EMS skupiny dosáhla CK maxima po 72 hodinách, přibližně 1 784 U/l.

Myoglobin dosáhl ve stejném časovém bodě přibližně 180,6 ng/ml.

V kontrolní skupině se podobné zvýšení neobjevilo. (PubMed)

To je důležitá informace.

Pocit během tréninku tedy nemusí přesně ukazovat, jak velkou fyziologickou zátěž svaly dostaly.

A právě proto je u EMS tak důležité pracovat s intenzitou individuálně a postupně.

 

⸻

 

Proč může být reakce opožděná?

Jednoduše řečeno:

svalová reakce nekončí posledním impulzem.

Po tréninku pokračují v organismu procesy spojené s obnovou a adaptací.

Laboratorní hodnoty proto nemusí být nejvyšší bezprostředně po cvičení.

U zmíněné studie byla CK nejvyšší až po 72 hodinách. (PubMed)

To je jeden z důvodů, proč není dobré posuzovat EMS pouze podle toho:

„Jak jsem se cítil hned po tréninku?“

Mnohem důležitější je také sledovat:

Jak tělo reaguje v dalších dnech?

 

⸻

 

A co ledviny?

Tohle je část, která může znít dramaticky, ale je potřeba ji vysvětlit přesně.

Výzkumníci ve studii sledovali také ukazatele funkce ledvin.

V moči sledovali například cystatin C a draslík.

Výsledky neukázaly známky akutního poškození ledvin.

Studie tedy neprokázala, že by sledovaná jednorázová EMS jednotka způsobila akutní poškození ledvin. (PubMed)

A zároveň autoři zdůraznili, že výsledky neznamenaly klinickou diagnózu rhabdomyolýzy.

To je velmi důležité rozlišovat.

 

⸻

 

CK není totéž co rhabdomyolýza

Na internetu se někdy můžeme setkat s jednoduchým spojením:

„Vysoká CK = rhabdomyolýza.“

Tak jednoduché to ale není.

CK se může po intenzivním cvičení výrazně zvýšit a její hodnota sama o sobě neurčuje diagnózu.

Rhabdomyolýza je klinický stav, při kterém dochází k výraznému rozpadu svalové tkáně a který může mít závažné komplikace.

Proto není správné každé zvýšení CK označovat za rhabdomyolýzu.

Stejně tak není správné tvrdit, že EMS automaticky způsobuje poškození svalů.

Výsledky závisí na konkrétním protokolu, intenzitě, trénovanosti člověka a dalších okolnostech.

 

⸻

 

Je tedy EMS nebezpečné?

Z dostupných dat nelze udělat tak jednoduchý závěr.

Naopak systematický přehled publikovaný v roce 2025 zahrnul 58 studií WB-EMS u neatletických populací.

Autoři uvádějí, že:

• většina studií používala nízkofrekvenční WB-EMS,
• nejčastěji 1–2× týdně,
• obvykle 20–25 minut,
• v 56 studiích nebyly hlášeny závažné nežádoucí účinky,
• a průměrná účast na trénincích byla přibližně 94 %. (Journals Masarykovy univerzity)

To je velmi důležitý kontext.

Jedna studie ukazující výraznou biochemickou reakci po jednorázové jednotce neznamená, že běžně a správně aplikované EMS je nebezpečné.

Spíše ukazuje, že EMS je potřeba dávkovat rozumně.

 

⸻

 

Problém může být hlavně na začátku

Právě začátečníci jsou z hlediska dávkování zajímavou skupinou.

Člověk, který nikdy předtím EMS necvičil, nemusí být schopen podle subjektivního pocitu přesně určit, jak velká stimulace je pro něj vhodná.

A protože EMS může současně aktivovat velké množství svalových skupin, může být celková zátěž výrazná.

Mezinárodní doporučení pro bezpečné WB-EMS proto zdůrazňují postupnou adaptaci začátečníka, individuální nastavení intenzity, průběžnou kontrolu reakce a dostatečnou regeneraci. (Frontiers)

Podle těchto doporučení by začátečník neměl začínat na velmi vysoké intenzitě.

Naopak se doporučuje začít na mírnější úrovni a intenzitu postupně zvyšovat v průběhu dalších tréninků. (PubMed Central (PMC))

 

⸻

 

Další studie ukázala ještě zajímavější věc

V roce 2025 byla publikována randomizovaná crossover studie, která sledovala 12 zdravých lidí po 20minutové vysoce intenzivní WB-EMS jednotce.

Výzkumníci odebírali vzorky až 72 hodin po tréninku a sledovali CK, myoglobin, hormony, cytokiny a další biomarkery.

CK po WB-EMS dosáhla v průměru přibližně 18 358 U/l, přičemž mezi jednotlivými účastníky byla velmi vysoká variabilita.

Současně účastníci uváděli větší svalovou bolestivost 24–72 hodin po WB-EMS než po srovnávaném kruhovém tréninku. (Taylor & Francis Online)

Ale pozor na jednu zásadní věc:

Tento protokol byl záměrně vysoce intenzivní a autoři sami uvádějí, že neodpovídal doporučením pro bezpečné zahájení WB-EMS u začátečníků.

Studie proto není důkazem toho, že běžný správně vedený EMS trénink způsobuje takto vysoké hodnoty CK. (Taylor & Francis Online)

Je to spíše experimentální ukázka toho, co se může stát při velmi vysoké stimulaci.

 

⸻

 

Silnější impulz proto nemusí znamenat lepší trénink

A tady se dostáváme k jednomu z nejdůležitějších principů EMS.

Více není automaticky lépe.

U klasického tréninku člověk přirozeně vnímá únavu a svalové vyčerpání.

U elektrické stimulace je situace jiná.

Elektrický stimul přichází zvenčí a může aktivovat svalovou kontrakci způsobem, který není úplně totožný s běžným dobrovolným zapojením svalů.

Proto je důležité intenzitu řídit.

Mezinárodní doporučení zdůrazňují průběžnou kontrolu intenzity na jednotlivých elektrodách, individuální toleranci a postupnou adaptaci. Trénink do úplného vyčerpání nebo nepřetržitá tetanická stimulace se nedoporučují. (PubMed Central (PMC))

 

⸻

 

Co tedy znamená „dobře nastavený EMS trénink“?

Neznamená:

❌ co nejsilnější impulz

❌ co největší bolest

❌ co největší svalovku

❌ co nejvyšší hodnotu na ovladači

❌ trénink až do úplného vyčerpání

Mnohem větší smysl dává:

✅ individuální intenzita

✅ postupná adaptace

✅ správná technika pohybu

✅ kontrola reakce během tréninku

✅ dostatečná regenerace

✅ přiměřená frekvence tréninku

✅ zkušený a kvalifikovaný dohled

Právě tyto principy zdůrazňuje mezinárodní doporučení pro bezpečné používání WB-EMS. (Frontiers)

 

⸻

 

Co nám studie vlastně říkají?

Když všechny tyto informace spojíme, vznikne zajímavý obrázek.

EMS dokáže vytvořit významný svalový stimul.

To může být jedním z důvodů, proč má potenciál ovlivňovat sílu, svalovou hmotu a další parametry.

Současně ale právě vysoký svalový stimul znamená, že není rozumné přemýšlet stylem:

„Čím silnější EMS, tím lepší výsledek.“

Výzkum ukazuje, že organismus může na intenzivní EMS reagovat výraznou biochemickou změnou, která navíc nemusí vrcholit bezprostředně po tréninku. (PubMed)

Proto je důležitá dávka.

Stejně jako u klasického tréninku.

 

⸻

 

A možná nejdůležitější otázka: Jak často EMS?

Tady neexistuje jedno univerzální číslo pro každého člověka.

Záleží například na:

• trénovanosti,
• intenzitě,
• zapojení svalových skupin,
• pohybovém programu,
• regeneraci,
• věku,
• zdravotním stavu,
• a zkušenosti s EMS.

V systematickém přehledu z roku 2025 byly nejčastější protokoly 1–2 EMS jednotky týdně po 20–25 minutách. (Journals Masarykovy univerzity)

Mezinárodní doporučení zároveň zdůrazňují dostatečnou regeneraci a postupné navyšování intenzity, zejména u začátečníků. (PubMed Central (PMC))

To je podstatně důležitější než slepé dodržování jednoho čísla pro všechny.

 

⸻

 

EMS není soutěž v toleranci bolesti

Možná právě toto by si měl každý, kdo s EMS začíná, zapamatovat:

Dobrý EMS trénink nemusí bolet.

Bolest není měřítkem kvality tréninku.

A stejně tak extrémní svalová bolest po tréninku není důkazem, že byl trénink lepší.

Cílem je vytvořit dostatečný a kontrolovaný stimul, na který se tělo může adaptovat.

Ne vytvořit co největší poškození svalů.

 

⸻

 

Co si z nového výzkumu odnést?

Nové studie přinášejí velmi zajímavý pohled na WB-EMS.

Ukazují, že:

1. Reakce svalů může být výrazná i tehdy, když člověk subjektivně nevnímá trénink jako extrémně náročný. (PubMed)

2. Některé biochemické ukazatele mohou vrcholit až s odstupem několika dnů. (PubMed)

3. Velmi vysoká intenzita může vést k výraznějším změnám CK a myoglobinu. (Taylor & Francis Online)

4. To samo o sobě neznamená, že běžné správně vedené EMS je nebezpečné. Systematický přehled 58 studií uvádí, že v 56 studiích nebyly hlášeny závažné nežádoucí účinky. (Journals Masarykovy univerzity)

5. Klíčová je správná dávka, postupná adaptace, individuální nastavení a regenerace. (PubMed Central (PMC))

A právě proto bych EMS nevnímal jako soutěž:

„Kdo vydrží silnější impulz.“

Mnohem důležitější otázka je:

„Jaký stimul moje tělo potřebuje právě teď?“

 

⸻

 

E/P: EMS ve správných rukách

EMS je technologie.

A stejně jako u každé tréninkové metody záleží nejen na samotném zařízení, ale především na tom, jak je používáno.

Správně nastavený EMS trénink není o maximální intenzitě za každou cenu.

Je o individuálním nastavení, postupné adaptaci, správném pohybu, komunikaci s klientem a dostatečné regeneraci.

Silnější impulz není automaticky lepší impulz.

A pokud nám současný výzkum něco ukazuje, pak především to, že EMS bychom měli dávkovat stejně zodpovědně jako jakýkoli jiný intenzivní trénink.

E/P – EMS ve správných rukách.

 

⸻

 

Zdroje

1. Melekoğlu T. et al. (2026). Acute Biochemical Muscle Damage Responses to a Single Session of Whole-Body Electromyostimulation. Medicine & Science in Sports & Exercise. DOI: 10.1249/MSS.0000000000003979. (PubMed)
2. Teschler M. et al. (2025). Time Course of Inflammatory and Endocrine Factors Following a Single-Bout of High-Intensity WB-EMS – A Randomized Crossover Study. Research Quarterly for Exercise and Sport, 96(3), 580–589. DOI: 10.1080/02701367.2025.2464195. (Taylor & Francis Online)
3. Kemmler W., von Stengel S., Uder M. (2025). Safety, Adherence and Attractiveness of Whole-Body Electromyostimulation in Non-Athletic Cohorts. A Systematic Review. Studia Sportiva, 19(1), 137–163. DOI: 10.5817/StS2025-1-10. (Journals Masarykovy univerzity)
4. Kemmler W. et al. (2023). Position statement and updated international guideline for safe and effective whole-body electromyostimulation training – the need for common sense in WB-EMS application. Frontiers in Physiology, 14:1174103. DOI: 10.3389/fphys.2023.1174103. (Frontiers)

 

CEO E/P Petr Chlouba 

+420 606 242 148, epoblek@email.cz